Mosty imaginace

Níže najdete galerii všech děl s podrobnostmi. Pro snadnou orientaci a vyhledání konkrétních obrazů přímo na fakultě použijte aplikaci Navigace.

O výstavě

Umění a věda bývají často stavěny do zdánlivého protikladu jako dva odlišné světy, přestože ve své podstatě představují rovnocenné formy lidského poznání a ohledávání reality. Zatímco technické obory analyzují svět skrze exaktní data, rovnice a měřitelné zákonitosti, výtvarné umění se pokouší o totéž pomocí intuice, emocí a vizuálních metafor. Oba tyto přístupy se potkávají v bodě, kde končí známá fakta a začíná prostor pro představivost, experiment a odvahu objevovat dosud nepoznané.

Vystavená umělecká sbírka Jana Barty ve veřejných prostorách dejvické Fakulty elektrotechnické na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT) proto nefunguje pouze jako estetická dekorace, ale jako přímý katalyzátor kreativního myšlení, který má za cíl humanizovat technokratické prostředí a rozvíjet citlivost budoucích inženýrů a vědců. Tento záměr získává hluboký symbolický rozměr skrze osobu Františka Křižíka (1847–1941), velkého vynálezce a vizionáře, jehož pamětní plaketa s bustou vítá návštěvníky při vstupu do fakulty. Křižík sám byl ztělesněním tvořivého ducha, který dokázal propojovat technický um s estetikou světla a prostoru, což se nejslavněji projevilo v jeho světelné fontáně. Český investor a internetový podnikatel Jan Barta, který je Křižíkovým přímým praprapravnukem, tímto počinem vědomě navazuje na rodinnou tradici a symbolicky vrací umělecký impuls do míst, kde začínal jeho praděd a formuje se technická inteligence.

Prezentovaný soubor uměleckých děl záměrně propojuje autory několika tvůrčích generací, jejichž společným jmenovatelem je dominantní nefigurativní vizualita. Abstraktní umění totiž v kontextu technické univerzity funguje podobně jako vědecká teorie - nepopisuje svět doslovně, ale modeluje ho, zjednodušuje na základní struktury, síly a energie a vyžaduje od diváka schopnost číst mezi řádky. Nejstarší generaci v kolekci zastupuje Magdalena Jetelová (*1946), jejíž monumentální konceptuální uvažování a práce s prostorem či kouřovými signály přímo rezonují s fyzikálními zákony. Jan Hísek (*1965) vnáší do uměleckého dialogu mystickou, malebně precizní abstrakci, která svými detailními až pohádkově působícími strukturami může připomínat mikrosvěty pod mikroskopem nebo složité matematické fraktály. Krištof Kintera (*1973) se ve sbírce zase prezentuje myšlenkovými úvahami a skicami vyjádřenými na stejném formátu abstraktní formou, jež odhalují autorovy vnitřní koncepty a technologické úvahy v syrové, vizuálně přesvědčivé podobě. Patrik Hábl (*1975) svou monumentální nelyrickou abstrakcí prolamuje strohost moderní architektury, přičemž jeho malířské vrstvení a práce s náhodou evokují přírodní procesy, geologické vrstvy či tekutost energií. Lukáš Karbus (*1981) pak ve svých precizních akvarelech přetavuje realitu viděného do krystalických, kubizujících tvarů a geometrických řádů, které stojí na pomezí snu a matematické čistoty. Nejmladší generaci otevírá Radka Bodzewicz (*1991), jejíž díla představují abstraktní poetické práce na motivy rozličných literárních děl, filozofických hnutí a náboženských směrů, čímž do prostoru vnášejí hluboký spirituální a intelektuální rozměr. Ester Knapová (*1993) pracuje s redukovanou barevnou plochou a výraznou paměťovou stopou, v níž se realita rozpouští do tajuplných barevných polí a pocitových nálad. Celou kolekci uzavírá Anna Ruth (*1994) se svou fluidní, organickou abstrakcí, jež připomíná biologické struktury a přírodní mikrosvěty v neustálém procesu proměny.

Tento výběr uměleckých děl tak vytváří permanentní myšlenkové pole, kde se setkává vizionářské historické dědictví fakulty s nespoutanou imaginací současného umění. A právě schopnost abstraktního myšlení je totiž tím nejpevnějším mostem mezi vědou a uměním; v obou těchto sférách je záměrný odklon od doslovné reality nezbytným předpokladem pro vznik nových hypotéz, objevů i uměleckých děl, neboť jak vědecké zkoumání, tak tvůrčí umělecký proces začínají tam, kde lidská mysl dokáže spatřit neviditelné souvislosti a dát jim zcela nový tvar. V kontextu českého sběratelství představuje tento projekt zcela jedinečný počin. Zatímco obvyklou vůlí sběratelů bývá uchovávat svá cenná umělecká díla v bezpečí uzavřených depozitářů nebo je omezit na ryze privátní prostory, toto velkorysé gesto otevírá soukromou sbírku široké veřejnosti a integruje ji do každodenního akademického života, čímž nastavuje nový standard vnímání společenské odpovědnosti filantropů a mecenášů umění.

Jiří Fajt, kurátor výstavy 31. srpna 2026